Spoustu snů, představ, toužebných očekávání, kompromisů, nervů, organizace, zkoušení, vybírání, rozhodování. Na konci toho všeho jeden jediný den. Který navíc neuvěřitelně rychle uteče. Lze prožít svatební Ano naplno a bez nervů?

Tato vzpomínka na naše předsvatební období budiž zdrojem inspirace pro ty, co svatbu teprve plánují, a nostalgickým zavzpomínáním pro ty, kteří toto intenzivní plánování se šťastným koncem již prožili.

Jak vypadá teorie

Co bychom tedy doporučili jako radu číslo 1? Rozhodně začít s plánováním včas. Dostatečně dopředu je potřeba vyřešit minimálně tři zásadní záležitosti: 1. datum 2. místo konání 3. fotograf. Především třetí bod je důležitý. Vězte, že ti lepší fotografové mají i na rok dopředu obsazené termíny! Takže půlrok (či méně) dopředu je opravdu NEdostatečný. My jsme využili služeb fotografa Martina Chrta a kameramanů z PROmovie.

V našem případě jsme datum volili co nejblíže letním prázdninám, abychom mohli co nejdříve po svatbě vyrazit na delší svatební cestu – 25. červen pro učitelku na ZUŠ ideální. Do poslední chvíle jsme ale s napětím vyčkávali, zda se zahrada u ZUŠ, kterou jsme si zvolili za místo konání obřadu a ve které se vše během roku připravovalo na rozsáhlou rekonstrukci, nepromění ve staveniště. Svatební průvod mezi tyčemi, místo rýže padající omítka, svatební pochod podbarven zvukem sbíječky? Nic z toho se naštěstí nestalo. Navíc oddávající to měli z českobudějovické radnice na Piaristické náměstí prakticky pět kroků, takže jsme pro ně nemuseli zajišťovat taxi (které je jinak povinné!).

Černé na bílém

Jedna představa vymaže druhou, orientační časy se upřesňují, všechno důležité jsme proto svěřili praktickému programu Evernote. Pokud si člověk vše organizuje sám, je časový harmonogram, dokdy je potřeba co domluvit a potvrdit, naprosto stěžejní. Pokud máte na matrice potvrzené místo a čas konání, plánování pokračuje přibližně v tomto sledu:

• sehnat šaty pro nevěstu (začít s hodně velkým předstihem!), oblek pro ženicha
• domluvit místo a čas konání hostiny a večerní party
• zajistit ubytování pro novomanžele a svatebčany
• domluvit a vybrat výzdobu, svatební dort a občerstvení, kytici, prstýnky a hudbu na obřad
• s kadeřnicí vyzkoušet dopředu účes i líčení
• objednat si fajnové počasí a dobrou náladu všech příchozích

Jak to vypadá v praxi

Tak pěkně popořadě. Všechny nevěsty mi jistě potvrdí, že shánění vysněných šatů je někdy skutečně nekonečné martyrium. Vzhledem k tomu, že nakupování oblečení se svou výškou 185 cm bytostně nesnáším, rozhodla jsem se (po několika nevydařených pokusech) ulehčit mým nervům a svěřila jsem se do péče šikovné krejčové z malé šumavské obce Čkyně. Prozřetelně jsem služeb paní Hany Paulíkové využila už dříve a s vyhotovenými koncertními šaty jsem byla více než spokojená (o poměru cen Čkyně versus České Budějovice nemluvě). Poté, co jsem několik hodin strávila důkladným prohlížením všech možných stylů a střihů na internetu, jsem dospěla k závěru, že bych chtěla model dva v jednom. Tzn. krátké šaty s krajkou, které si nechám na večerní křepčení (a třeba i na nějaké jiné akce v budoucnu), a přes ně dlouhou saténovou sukni na obřad (kterou lze časem přešít). Praktické v představě i ve výsledku. A pak přišlo na řadu shánění sněhobílé obuvi. Velikost 42 v nekožené podobě (ach, ti vegani) a nejlépe bez podpatku – prakticky k nesehnání. Zachránil mě až Deichmann v pražské Flóře. Toliko k nevěstě. Ženich si oblek sehnal tak akorát včas, tj. týden před svatbou v obchodě Otto Berg v českobudějovickém IGY. S borůvkovým motýlkem, kapesníčkem, manžetovými knoflíčky i obuví. What a lucky man.

Hostinu pro rodinu a svědky jsme se rozhodli uspořádat tam, kde nám ochotně připraví veganské menu. Ano. Po celý jeden den jsme chtěli všechny naše nejbližší týrat „hlady“, bez bůčku a svíčkové. Velmi šikovným a ochotným kuchařem se může pochlubit Hotel U Solné brány, kam jsem občas po večerech chodila hrát pro hosty na klavír. Po zkušební ochutnávce nebylo co řešit – pouze menu, aby bylo co „nejstravitelnější“ pro všechny svatební strávníky:

• carpacio z červené řepy s rukolou
• zeleninový vývar s omeletou z mandlového mléka
• plněná tortilla (chřest, tofu, ratatouille, tomaty, sojový jogurt, salát)
• sorbet

Večerní program jsme umístili do Café klubu Slavie. O skvělou zeleninovou výzdobu se postarala Tomášova sestra Šárka, které moc děkujeme! (Zbylé artyčoky, chilli papričky i květáky jsme dojídali ještě dlouho poté.) Raut jsme objednali z naší oblíbené indické restaurace Tandoor. K osvěžení domácí okurková či mátová limonáda, další tekuté pochutiny dle libosti na baru.

Kytice. To ona zapříčinila barevné ladění do vínové a zelené. Chtěli jsme něco originálního. A troufám si říci, že přání se stalo skutečností. Kytici, kterou lze zužitkovat. Svatební kytici ze zeleniny, konkrétně z brokolice… Popravdě řečeno, tento nápad přišel všem trochu bláznivý (hlavně rodičům), ale ve výsledku se kytice všem líbila, všichni si ji budou pamatovat a hlavně se tímto vtipným prvkem podařilo narušit přílišnou vážnost a zbytečnou upjatost 🙂 Jedinou nevýhodou trojité brokolicové kytice je její „trochu“ větší váha, takže během obřadu si člověk zaposiluje a při hodu svobodným dívkám se musí opravdu krotit.

Svatební dort jsme vybírali dlouho dopředu. Objevili jsme Raw od Kočovky a čistě rostlinný dort jsem zkusila objednat na své narozeniny. Nikdy jsme nejedla nic sytějšího! Ale volba byla jasná – třípatrový, bílozelený (s matchou) s vínovým (malinovým) zdobením. Zmizel bleskurychle.

Největší položkou svatebního rozpočtu byly prstýnky. Na těch jsme ale nechtěli šetřit. Je to jediná věc, kterou bude mít člověk stále na očích (resp. na prsteníčku) ještě dlouhá léta. Dlouho se nám žádné prstýnky nelíbily. Takže to chvíli vypadalo, že si prstýnky necháme vytetovat – což by bylo praktické nejen pro muže, ale i pro mě coby klavíristku (z rukou totiž strhávám cokoli, co by mi při hře překáželo – a o opakovaném zapomínání sundaných prstýnků kdekoli bych mohla vyprávět). Ale neboj, mami! To, že má Tomáš potetovanou celou ruku, neznamená, že tomuto druhu excentrického masochismu podlehnu taky. Navíc dneska je potetovanej každej druhej, tak já budu ta první 🙂 Zkrátka šperk by nám chyběl oběma, tak jsme po dlouhém pátrání a přemýšlení vybrali ručně vyrobené prstýnky ze tří druhů zlata s brilianty od JK Jitka Kudláčková Jewels.

Jak (šel) letěl čas

Ač jsme rozhodně neponechali nic náhodě, stejně zůstalo nějaké to zařizování na poslední chvíli, takže stresu den před svatbou se asi vyhnout nelze. Budou židle připravené včas? Cože, my nemáme červený koberec? Jakou písničku pustíme po novomanželském tanci? Hotel zrušil rezervaci pro ubytování rodiny? Oni na zítra hlásí bouřky??

Až do noci jsme umisťovali vše na své místo, přestěhovali židle a stolek na obřad, od protivného prodavače převzali svatební dort (to, že mi zkazil náladu, mu prostě nezapomenu), vyzvedli kytici pro nevěstu, maminky, na auto i na obřad a hostinu, kadeřnice mi čerstvě obarvila vlasy, Tomáš se na poslední svobodnou noc dle tradice odstěhoval k rodičům a já se za zvuku hromobití ve dvě ráno pokoušela usnout. Ještěže jsme prozřetelně obřad naplánovali až na 13. hodinu.

V devět ráno sraz na firmě Chilli Production. V našem bytě 2+kk bychom se totiž ani neotočili. Líčení, česání (velké díky Kamče Schirmer), oblékání, první focení a natáčení. Začínám si připadat důležitě. Všichni jsou tak nějak ve stresu, venku se teplota rozjíždí k 35°C, mračna potahují jasnou oblohu, začíná zase hřímat. Vše jde ale podle plánu (až na některé organizační drobnosti v podobě nedostatečné metráže zdobící organzy nebo blikajícího hladového oka svatebního Mercedesu!).

Obkroužili jsme náměstí (díky, Davide, za to nenápadné troubení SOS) a zaparkovali před radnicí. Mraky se na chvíli rozestoupily, takže jsme se s radostí schovali do chladných chodeb ZUŠ na Piaristickém náměstí. Hosté se začali sjíždět i z mého rodného Vimperka a mně začalo docházet, že hodina H přichází. Došlo to i počasí, takže se jako na povel uklidnilo, lehce zatáhlo oblohu a napěchované bouřkové mraky ponechalo prozatím neaktivní. Přesně ve 13 hodin se rozehrála zvonkohra na hodinách na věži a také harfa (pod prsty Alenky Pekařové) oznamující začátek obřadu a příchod ženicha a nevěsty.

Proslovy oddávajícího bývají někdy zdlouhavé a nudné. My však měli štěstí, protože náš řečník měl svůj proslov nacvičený jako herecké číslo. Fakt jsme se bavili a občas jsme měli co dělat, abychom nevyprskli smíchy. Na druhou stranu dokonale upoutal pozornost všech a ani jednou se nepřeřekl. Jeho projev byl tedy každopádně nezapomenutelný.

Po slavnostním „Ano“, oprstýnkování, novomanželském polibku a podpisech (no někdo by ten formulář mohl zpřehlednit, protože jsem se málem podepsala svým starým jménem) následovaly gratulace, občerstvení veganskými koláčky a muffiny a focení, které si užívají především novomanželé (s rybou, a bez ryby, víte jak…).

Na svatební focení jsme si vytyčily 2 hodiny. Nestačily. Respektive nám stačily bohatě, jelikož se slunce rozzářilo na maximum, ale plán vyběhnout na Černou věž pro fotku jsme tedy skutečně nerealizovali. Vyhladovělí jsme v 16:30 po úklidu rozbitého talíře konečně usedli ke svatební tabuli, připili si nealko šampusem a s radostí pozorovali reakce na veganské menu. Prošlo.

Den začínal utíkat jako splašený. Malé zastavení jsme si dovolili při úklidu zahrady před ZUŠkou v mezičase, kdy se ostatní pomalu přesunovali do Slavie. Naposledy jsme si s Tomášem v tichých chodbách vyzkoušeli natrénovaný novomanželský tanec (velké díky Danče Gajanové!). Venku začalo pršet štěstí. To asi abychom se vzájemně moc nepošlapali 😀

Na programu kromě tance byl i novomanželský kvíz (vítěz získal stylově obří plyšovou brokolici), fotokoutek, samozřejmě dort a indický raut, truhla na přání, svatební strom a také promítání fotek od dětství po současnost (někteří se tolik nezměnili, ale některé – například mě – nebylo prý možné poznat či co…). Venku se konečně protrhly bouřkové mraky, takže náš pokus o to vypustit héliové balónky s přáním nebyl příliš úspěšný, ale třeba jsme někomu na náměstí (kam podle mě většina dolétla) udělali radost.

A protože se po bouřce pročistil venku vzduch, a co si budeme povídat, uvnitř klubu bylo jako v dobře vyhřátém pekle, ženich se šel vyvětrat a tak trochu si nehlídal nevěstu. Což byl jasný signál pro Renku a Honzu Novotných, kteří mě nenápadně a nevinně odvedli do sousedního klubu, … kde se konalo cikánské mecheche. Všem bylo vše jasné, dostalo se mi řádného uvítání, někdo (Honzo!) se prořekl, že hraju na klavír, takže jsem nakonec skončila na pódiu (zkuste si v takové společnosti říct NE) s cikánskou kapelou Kladivo 😀 Jediná věc mi ale jasná nebyla – jak mě chudák Tomáš coby abstinent vykoupí…

Vše se nakonec vydařilo a bylo na čase se přesunout zase o dům dál. Konkrétně do luxusního apartmá v hotelu Zvon (moc děkujeme za nádherný svatební dar!). Na dlouhé vyspávání ale nebyl čas – speciální svatební dar si pro nás přichystala nebezpečná partička (Petr, Otta, Kamča). Nasedli jsme do auta a doufali jsme, že nás po nabitém dni čeká třeba příjemná procházka… SKOK do manželského života to byl doslova obří a nezapomenutelný!

Na závěr bychom chtěli ještě jednou všem vám, kteří jste s námi byli, věnovali nám svůj čas a pomohli nám realizovat tuto nádhernou událost našeho života, moc a moc PODĚKOVAT!!! Moc si všeho vážíme 🙂